PEUGEOT 205 Testovací jednotka 3 Doors 1984 - 1998 Hatchback

Osm v řadě

Značka automobilu, která je označena názvem návrháře nebo majitele společnosti, je poctou tradici a navíc metodou, která umožňuje tomu, aby zůstala navždy v paměti potomků. Tímto způsobem udržovali svá jména Ford, Porsche, Ferrari ... stupeň udržování přímo závisí na úspěchu společnosti. A v důsledku toho jsou jména poražených a proto jsou tyto známky obvykle rychle zapomenuty po kolapsu firem, které je vytvořily. Navíc tyto značky často nejsou nejhorší. Stává se to však: Někdo se nedokázal přizpůsobit změněným tržním podmínkám, konkurenti jedli někoho a někteří naopak polykali příliš velký kus, nemohli ho strávit. Chyby ve vývoji strategie jsou drahé ... Mnoho zesnulých značek se však podařilo zanechat tak jasnou známku v historii automatického budování (a nejen automatické budování), že jejich jména (a tedy jména zakládající otcové) jsou stále respektováni. ..
 

Legendární značka Packard také patří do zmizených, ale nezapomenuté. Je to legendární, protože najednou to bylo citováno na světě ne nižší než Rolls-Royce a v Americe a Rusku občas ještě vyšší. Vezměte alespoň americké prezidenty.
 

William Howard Taft (1909-1913), vášnivý motorista, přidal do svých asistentů spoustu šedých vlasů a v té době 90 km/h pronásledoval Packard Avenue s bláznivou rychlostí. (Taft je také znám tím, že ve stáji Bílého domu vytvořil garáž, ve které bylo na konci svého předsednictví 5 aut, ale již další, poznámka, značky - Pierce -arrow.)
 

Warren Harding (1921-1923) - poprvé v historii Spojených států - dorazil k jeho inauguraci v autě. Byl to Packard - model Twin -Six.

Herbert Hoover (1929-1933) vjel do Capitolu v autě Pierce-Arrow, ale poté, co se zaregistroval v Bílém domě, poměrně rychle změnil toto auto na Packard. Je pravda, že prezidentova láska vyhrála Cadillac a Hoover, opuštění rezidence navždy, dokonce ji získala do osobního majetku.
 

Franklin Roosevelt (1933-1945) také ocenil slavnou značku svou pozorností - většinu z prvních dvou funkčních podmínek svého předsednictví cestoval na Packard Modely. Mimochodem, byl to on, kdo je obviněn z prodeje Packardových Rusů ...
 

V Rusku je Mark znám od roku 1912, kdy byla pro císařskou garáž zakoupena dvě packardská auta. Po říjnové revoluci využilo nové vedení země silné pohodlné auta s o nic menším potěšením. Jeli Lenina a Kalinin, sloužili v oddělení Lunacharského, Dzerzhinského a Ordzhonikidze ...
 

Roosevelt, který si vybral dárek pro Stalina, upřednostňoval bílé obrněné Packard k rozkazům a zajetí zbraně. Kromě toho, že chtěl uklidnit Rusy před obtížnými poválečnými jednáními, přesvědčil manažery společnosti, aby prodali (za symbolickou cenu) tipy pro radu seriálu Senior Series v roce 1942. ZIS-110 se tedy objevil v SSSR. Bylo to v roce 1945. (Spravedlivě říkáme, že zástupci závodu, aniž by komentovali skutečnost, že kupují známky, tvrdí, že Zis -110 je čistě domácí rozvoj a byl vytvořen přímými pokyny vlády jako sovětského zástupce automobilu. Vnější podobnost s Packardem je nehoda ...)
 

Mezitím, navzdory příznivé celkové atmosféře v Americe, nebyly záležitosti společnosti brilantní. A jde o to, že po prodeji známek zůstal Packard pouze jeden zastaralý model Clipper (i když ve čtyřech úpravách) - po válce Američané nadšeně vydělali jakékoli auta a konkurenti neměli nové modely. Hlavní problém společnosti souvisel s deficitem listové oceli. General Motors, Ford a Chrysler měli svou vlastní ocel a Packard za ni musel platit přehnaně. Objem výroby padl ...
 

Brzy se konkurenti začali objevovat nové modely. Studebaker byl poprvé odhalen - v roce 1946. Ostatní následovali její příklad. Byla tam skutečná hrozba: Packard mohl nahradit luxusní stroje z tohoto sektoru - tam nebylo co chytit s modelem Clipper. Po shromáždění sil, společnost v roce 1947 ukázala veřejnosti novou 22. epizodu vytvořenou na základě Packard Phantom z roku 1941.
 

Bohužel auto nechodilo. Do této doby se poptávka nad vzrušením po autech snížila a publikum začalo věnovat více pozornosti jejich vzhledu. A nelíbila se jí design nových modelů, které obdržely útočné přezdívky těhotného slona a obrácenou lázni. Nebylo to tak, že prodej nepomohl ani to, že auta 22. série byla považována za nejspolehlivější v historii mechanické náplně společnosti, které se lišily v tom, že bez radikálních změn byly použity v různých modelech od začátku 30. let , a už v tom nebyly levé blechy. V modelovém roce z roku 1950 bylo vydání série zastaveno.
 

Příští rok se objevila 24. série, kterou mnozí považují za nejkrásnější ze všech Packard produkovaných v poválečném období. Gamma se skládala z 5 modelů. Od sebe se lišily hlavně pomocí motorů a podrobností ex- a interiéru. První čtyři se nazývali Clipper a byli vybaveni motory 4720 cm krychlového metru a nejvyšší verze se stala Packard 400 s 5359 cm kubického metru, jehož přímý potomek bude diskutován níže. Nejprve však dokončíme historickou exkurzi.
 

Úspěch 24. série následoval okamžitě - v prvním roce výroby bylo prodáno 100 tisíc vozů. Ale již v modelovém roce z roku 1952, tržby klesly na 63 tisíc - postižená nadprodukční krize, která začala v americkém automobilovém průmyslu. Pro Packarda to byla rána - při vytváření 24. série se předpokládalo, že jeho uvolnění bude masivní.
 

S okupací prezidentova postu začala mladá energetický James Nance ve společnosti nový život: Nance se pokusila vrátit Packarda do výklenku luxusních automobilů. Cíl mohl být stanoven správně, ale metody jeho úspěchu nebyly pro situaci vždy dostatečné ...
 

Odešli všechny staré lidi, obnovili práci na motoru V8, který začal před 10 lety, potřásl prach z patentu na torzní pozastavení, které společnost obdržela dalších deset let dříve ... Tato opatření měla nést ovoce ovoce Teprve po roce nebo dvou. Mezitím, aby přilákal bohaté kupce, byla klimatizace vrácena do salonu, který byl nainstalován na packardových autech v roce 1939. Na modelech 1952 se navíc objevily brzdy a zesilovače řízení, elektrická okna a elektrické antény. Prodej se stal do kopce - 93 tisíc vozů v roce 1953.
 

Ale brzy se štěstí odvrátilo od Nance. Výsledkem roku 1954 je prodaných 27 tisíc vozů. Příčiny? Je obtížné odpovědět jednoznačně. Ale jeden z nich byl pozdě s motorem V8: podobně se objevila u všech konkurentů dříve. A ačkoli in-line Sixes a Eights Packard nebyly nižší než motory ve tvaru písmene V, ani v točivém momentu, zákazníkům se to líbilo.
 

Bylo to v roce 1954, kdy Nance udělala fatální chybu - v říjnu, na jeho iniciativě, se Packard United se Studebaker Company, který měl zkušenosti s uvolňováním pohodlných modelů, které plně splnily požadavky vyšší třídy, která byla posedlá Nance. Finanční situace Studebakeru však byla ještě horší než Packard - takže nebylo dost peněz na oživení obou společností. A začala agónie Packarda. Nepomohlo ani vzhled motoru V8 275 koňských sil V8, ani nový design těla, ani zavedení jedinečné úrovně torze (mimochodem, samostatného příběhu). Objem prodeje však vyrostl v roce 1955 na 68,770 kopií, ale příští rok klesl až do 13.193 - problémy s kvalitou, kterou Packard do té doby nikdy neměl ... Kromě toho byly do konstrukce a investovány obrovské prostředky do výstavby a Nový motor The Factory je výpočet následného prodeje motorů American Motors a přenosu. Opět platí, že chyba - American Motors vytvořila svůj vlastní motor V8 a dohoda klesla ... V roce 1958 přestal existovat slavná značka Packard.
 

Na počátku 50. let čelili sovětští návrháři úkolu vytvořit automatickou převodovku, která by mohla být vybavena luxusními vozy. Jako obvykle se rozhodl studovat zahraniční zkušenosti ...
 

Packard v roce 1949 vytvořil poměrně zajímavou krabici - Ultramatic v roce 1949. (Všimněte si, že pouze obři byli automatičtí giganty - General Motors, Chrysler a Borg -warner.) Krabice byla relativně jednoduchá - hydrotransformer byl v něm použit pouze tehdy, když se dotkl a urychlil auto a aby zachoval danou rychlost, jednoduše speciální zařízení jednoduše zablokoval sekundární val klikovým hřídelem - jako v přímém zařízení. Mnoho lidí věří, že v té době to byla nejlepší krabice na trhu - levné, ekonomické, kromě toho se téměř nehřeje a umožnilo se motor zpomalit. Trvala ve výrobě až do roku 1955, dokud se motory V8 na ni neobjevily na Packard Cars.
 

Zdá se, že popsané ctnosti zainteresované sovětští inženýři. V USA bylo zakoupeno několik packardů s Ultramatic Box - ke studiu. Jeden z nich byl dosud zachován a on padl do našich rukou ...
 

Takže, automobilové packard. Modelový rok je 1953. Rok vydání - 1952. Typ těla - 2652 - vám umožňuje identifikovat auto jako Patrician Touring Sedan (to bylo v modelovém roce 1953, kdy auto namísto indexu 400 - Patrician získalo vlastní jméno. ). V těchto dnech stát stále zvažoval peníze v SSSR - ze všech vyrobených možností Packardu pro studium získal nejlevnější - za 3735 $.
 

Auto je téměř úplně autentické. Všechno je zachováno s výjimkou zmíněné převodovky. Najednou, s cílem svědomité studie, to bylo mimo jiné podrobeno testům zdrojů na stánku v návrhovém úřadu rostliny Likhacheva. A krabice nakonec nemohla vydržet ...
 

Bohužel, ale úsilí bylo marné. Naši návrháři byli samozřejmě obohaceni o určité znalosti, ale domácí analog ultramatické krabice nemohl být vytvořen. A obnovit americké originály - také to nefungovalo. Dalších 10 let stála imobilizovaná elegantní auta v továrních dílnách tiše. Jeden z nich v roce 1962 koupil zaměstnanec automobilové továrny (co jsme, horší než Hoover, nebo co?). Před prodejem byl na něj nainstalován mechanismus spojky a mechanické třístupňové převodovky, vše od ZIS-110. Současně bylo možné použít automatický volič převodovky na sloupci řízení jako páku přepínání mechaniky.
 

Nový majitel aktivně provozoval auto a opravil jej pomocí původních dílů odebraných z jiných vozů ze stejné dávky. Ale v průběhu času se obsah nenasytného Američana stal příliš nad hlavou a on byl na vtip.
 

Na první pohled na auto je nápadná kombinace milosti a masivity, majestátu a rychlosti. Chromová postava rozprostřených křídel a ptáka, který se ukloní hlavy na kapotě, je elegantní, ale v něm je něco zlověstného. Pamatuji si někdo, dokonce se to pokusil porovnat s Odilií - černou labuť ...
 

Ve skutečnosti je všechno prozaičtější. Pták je převzat z rodinného erbu starověké anglické druhu balení. Erb v roce 1638 byl převezen Samuel Packcard do Ameriky, jako pro ptáka, jedná se o obyčejný pelican, který se v životě neliší v milosti milosti, chamtivé, těžby a nečitelné v jídle. (Heraldická interpretace je však velmi romantická - Pelican se sklonil hlavu, aby mu roztrhl hruď a krmil krev na hladových kuřkách ...).
 

Na kapucích Packard Cars se postava objevila v roce 1929 - takto se rozhodli udržovat vzpomínku zakladatelů společnosti Ward a William Packard. V tomto ohledu (s cílem, zjevně, zjevně, obhajuje obraz), Pelican začal být považován za kormorána, jehož osobní ornitologické vlastnosti z pohledu dodržování jejich správného obrazu jsou stejně pochybné. Postava v průběhu let existence značky se opakovaně změnila, a ne vždy k lepšímu, ale na modelu roku 1953 vypadá soška pohárů pohárů opravdu elegantně.
 

Vertikální překlad ve střední části tříkolorového chladiče se podobá žraločím zubům a podle návrhářů jsou nárazníkové tesáky, napodobující letadlové motory, ve skutečnosti spíše jako torpédové hlavy. Horizontální lišty na předních křídlech, hladce klesající za koly a poté se natahují po stranách, jsou navrženy tak, aby vizuálně usnadnily auto a porušovaly monotónnost vzhledu. Téma žábrů na zadních dveřích pokračuje a jsou dokončeny brilantní vertikální ploutve, které rámovaly zastávky.
 

Krmivo stroje, na rozdíl od geometrické fronty, bylo vynikající a krouženo. Neexistuje jediná rovina mezi pouličními křídly a elegantní linií kmene. Neexistují žádná žebra a rohy - formy hladce protékají do druhého.
 

Otevření širokých dveří spadnete do salonu srovnatelného velikosti s obývacím pokojem. Dojem je posílen kvůli přítomnosti dvou pohovek, které se nazývají sedadla - jazyk se nezmění. Každý z nich je navržen pro dobrovolné přistání tří lidí. Na zadní straně není úzce a čtyři a pouze pět se zaměstnanci naší redakční kanceláře začali navzájem svázat.
 

Nohy lze úspěšně rozšířit na celou svou délku: přední pohovka není překážkou. Pohybuje se podél osy vozu - vybrat optimální vzdálenost k volantu a pedálům. Náklon záda není nastavitelný, ale tloušťka a měkkost polštářů poskytují zcela pohodlnou výsadbu.
 

Bez problémů můžete zaujmout místo za volantem - stačí udělat krok do auta. Podlaha kabiny je dokonce - uvnitř není žádný, pouze nízký tunel kardanského hřídele ve středu. Díky obrovské oblasti zasklení ze sedadla řidiče se otevírá vynikající kruhový přehled. Dokonce ani nepřítomnost vnějších zrcátků zpětného hlediska neobtěžuje, stačí otočit hlavu trochu doprava nebo doleva, aniž byste se dostali oči z silnice a s postranním viděním můžete snadno ovládat chování předjíždění nebo (častěji) předjíždějící auto.
 

Sloupec samozřejmě nemá úpravy, ale volant je výhodně umístěn. Jeho velký průměr je způsoben nepřítomností jakýchkoli zesilovačů. Zpočátku se zdálo, že volant se otáčí pevně. Na cestách to však můžete otočit, ne -li jeden prst, pak dva - určitě. Stojí za to uvolnit volant z dlaní a kola se okamžitě vrátí na polohu přímo. Prostřednictvím tenkých pletacích jehel je jasně viditelný palubní deska sestávající z rychloměru, hodinek a dvou značek: hladina paliva a teplota motoru. Značky, jak se ukázalo, nefungují - v tomto ohledu jsou podobní pracovníci nainstalováni pod centrální částí torpéda. Nedaleká není poskytována návrhem, ale užitečným indikátorem tlaku oleje.
 

Napravo od sloupce řízení - působivý ovládací panel větrání, s pomocí dvou držadel, z nichž můžete změnit polohu tlumiče v potrubích. Dokonce i vpravo - rádiový přijímač jasně sovětské produkce a 50. let vydání, přesto, připojený k automatické anténě nainstalované na pravém předním křídle.
 

Pedály jsou velké, mají velké tahy a nohy pohodlné na nohy.

Motorský kompartment je tak obrovský, že i dlouhá v linii osmi se v ní cítí zdarma. Dolní motor motoru vypadá neobvykle - je obdélníkový, s zcela plochou hlavou, ze které holé zapalovací svíčky vyčnívají osamělé. Karburátor je vyživován velikostí půl kbelíku.
 

Vlastně pod kapotou - devastace. Některé otrhané trysky vyčnívají, něco je otřeseno Blue Islandem. Na zadní straně však není žádná stopa rzi - kov je silný, barva je silná ... a auto je 46 let a v žádném případě to není výstava muzea ...
 

Před příjezdem byl motor spuštěn - poprvé za 5 let. Se spuštěním nebyly žádné problémy. Ani jsem je neměl. Otočte klíč v hradu, dvě -tři -sekundová práce startéru a motor se rozvinul -nemůžete vyzvednout další slovo. Okamžitě jsem si vzpomněl, že klikový hřídel zde - 9 - Rest ...
 

Pedál spojky je těsný, ale celý kurz se používá v práci a není obtížné dávat úsilí. První rychlostní stupeň je snadno zapnutý, s jasnou fixací. Implantace mechanické krabice pro tovární pracovníky byla úspěšná ...
 

Spojka, plyn ... auto odešlo! Programy jsou přepínány, jako by samy o sobě, je vhodné působit jako volič - zatímco baič zakrývá hlavu, palcem pravé ruky klouže podél okraje volantu, což vám umožňuje snadno ovládat úhel rotace.
 

Navzdory značné váze a solidnímu věku patrician svižně zrychluje. Zde je hlavní role nehraje síla, ale točivým momentem motoru, který přesahuje 400 nm. Thrust se vyskytuje okamžitě po zrychlení volnoběhu a dosáhne vrcholu při 2800-3000 ot / min. Není však třeba propagovat motor, stačí vyvinout jednu a půl nebo dva tisíce revolucí v každém rychlostním stupni. Můžete začít od druhého rychlostního stupně a na vodorovném povrchu nebo pod kopcem - dokonce i od třetího.
 

Patriciánská manévrovatelnost je ve výšce kvůli velkému rohu rotace kol. V podmínkách omezeného prostoru lze auto úspěšně rozšířit jako například Lada. A ve stejném počtu triků. Neméně s jistotou auto provádí manévry na silnici. Chcete -li znovu vybudovat z řady, stačí pohybovat volantem správným směrem. Na hřišti se auto jasně stabilizuje bez screeningu.
 

Navzdory daleko od ideálního stavu pozastavení (tlumiče šoků úniku, byly pojmenovány tiché bloky), a také skutečnost, že pneumatiky Tchaikovskaya se i přes svůj vysoký profil ukázaly jako velmi tvrdé, auto stoupá nad silnice. Jednoduše nereaguje na drobné hrboly a překonává velké jámy a hrboly, jen mírně se kymácí. Jeřáby těla v rozích jsou překvapivě malé.

Z nedostatků stojí za zmínku, že se zmíní o šílenství stroje a velmi přísné brzdy. Zpočátku je pedál jemně zapuštěn v polovině kurzu - zatímco auto se pomalu nezpomaluje. Pokračujete v rozdrcení - musíte překonat znatelný odpor pedálu. Pak opět jde dolů, téměř na podlahu. Někdy, po houpání, stroj zpomaluje efektivně a hladce a někdy všechna kola zcela blokují. Vidou toho všeho je samozřejmě věk. Ale to je vyléčitelné ...
 

Velmi rychle jsem studoval rysy managementu a povahu Packarda Patriciana a dostatečně jsem na něj cestoval - bylo těžké takové potěšení popřít. Zjevný plus, když se pohybujete na podobném (přítomnosti!) Auto, je pro vás rozšířený respekt, díky kterému je silnice podřadná, a nejlepší místo je uvedeno na parkovišti ... ano a auto je dobře chráněno před Hackování nebo krádež, protože to okamžitě shromažďuje na jakékoli zastávce.
 

Evgeny Romantovsky
 
 
 

Zdroj: Motor Magazine [č. 12/1997]